Minulý týden (23. 7. - 29. 7. 2018) byly na sociálních sítích a v deníku Blesk uveřejněny fotografie (některé několik měsíců staré), které měly dokazovat, že v areálu Pernikářky dochází k neoprávněnému bourání či poškozování památky. Můžeme všechny ubezpečit, že tomu tak není a potvrdila to také inspekce SÚ Prahy 6, která na základě podnětu občanů objekt a stavební práce zkontrolovala.
Dovolte mi krátké shrnutí stavu rekonstrukce Pernikářky a výstavby domu.
Letos, po 4 letech od zakoupení Pernikářky v dubnu 2014, jsme konečně mohli začít se skutečnými opravami i samotnou stavbou domu. Dosud jsme pouze odstraňovali různé sklady, laboratoře, skleníky, truhlárnu, kotelnu, kůlny, přístřešky a především spoustu betonových a asfaltových cest.
Nejdříve jsme samozřejmě začali s archeologickým průzkumem. Podle pokynů archeologů byly postupně prováděny hrubé výkopy, které oni použili pro svou jemnější badatelskou činnost. Archeologické fyzické zemní práce již byly ukončeny. Závěrečná zpráva archeologů by měla být vypracována do konce roku. Při průzkumu byla odkryta stará dlažba, kterou jsme uskladnili a použijeme ji ve dvoře před vchodem do budovy č. p. 59 (není to požadavek ani nařízení úřadů, ale naše vlastní rozhodnutí.)
V obytné budově čp. 59, která je kulturní památkou, byly odkryty trámy střechy, stropů a podlahy pro kontrolu na výskyt plísní, hub a cizopasníků. Současně je zpracovávána restaurátorská zpráva pro postup oprav. Proběhly konzultace s památkáři určující další směr oprav. Střecha, odvlhčení základů a vnější fasáda by měly být hotovy do konce roku.
Souběžně byla opravena podezdívka plotu v jižní části zahrady a opraveno kamenné roubení studny. Proti ujíždění svahu k památce byla obnovena nízká kamenná zídka, většinou z kamenů nalezených na místě.
Byla zbouraná kotelna včetně vysokého komína a suť odvezena mimo areál. Použitelné materiály – beton, cihly, trámy, prkna, ocel - jsou uloženy na místě k dalšímu použití na stavbě.
V následujících dnech (srpen 2018) proběhne zbourání poslední utilitární budovy – Laboratoře v jihozápadním rohu areálu. Tím bude Pernikářka očištěna od pozůstatků devastace předchozího období.
Na požadavek PVK musíme zřídit novou kanalizační přípojku. Velkou část provedeme moderní metodou – protlakem, abychom omezili hloubkové výkopy. Vlastní napojení si však vyžádá volný výkop.
Pak bude následovat oprava části plotu Pernikářky – zdi od čp. 59 dolů k jižnímu sousedovi.
Souběžně připravujeme transport a uložení retenčních nádrží do země, přibližně v místě bývalých skleníků. Veškerou vodu ze střech a dvora chceme zachytit a přes retenční nádrže ji znovu používat k zalévání keřů a stromů v zahradě.
Koncem léta bude jižní část zahrady upravena do konečné podoby a na podzim osázena. Zasetí luční kvetoucí trávy proběhne zřejmě až na jaře 2019.
Současně probíhá příprava stavební jámy a hlavního staveniště, včetně provizorní komunikace, zařízení staveniště a umístění jeřábu.
Počátkem prázdnin jsme zahájili přípravu na opravu stodoly. Po prohlídce zemních sond a původního zdiva však statik nařídil zbourání její části. To se pravděpodobně stalo základem pro stížnosti občanů a MÚ Praha 6 provedl dne 24. 7. 2018 kontrolu stavby. Ta konstatovala, že stavba probíhá v pořádku.
Protože ctíme zákon, byla pochůzka úředníků MÚ P6 zbytečná (jako většina předchozích), takže budeme stavět stodolu znovu, abychom zachovali historický uliční pohled na Pernikářku. Tak jak jsme slíbili, že pohled z východu od Kapličky svatého Michala zůstane zachován.
Do Vánoc by měla být hotová hrubá stavba. Tím skončí náročnější stavební práce, zbytek se obejde už bez větších strojů. Kromě zahradníků, ti jsou vždy nakonec. Naším cílem je, aby byla v roce 2019 dokončena celá stavba vč. opravy ohradních zdí.
V závěru r. 2019 by měla být hotova i celá zahrada. Jistě si vzpomínáte, že loni jsme upravili severní část zahrady, letos uděláme jižní část, abychom nerušili provozem na celém pozemku.
Od konce roku 2019 bychom pár desítek let na Pernikářce chtěli jen bydlet, aniž by stavební či jiné práce rušily sousedy.
Památka č.p. 59 bude omítnuta dle předpisu památkářů a restaurátorů. Střecha bude ze stejných tašek bobrovek, jako byla původní. Věžička bude kompletně zreplikována v původní podobě.
Celou čelní fasádu včetně stodoly a vrat Pernikářky barevně přizpůsobíme č.p. 59. Stodola bude rovněž kryta bobrovkami. Ve stejném stylu, tedy selsky, opravíme a sjednotíme ohradní zdi.
Nová budova bude obezděna kameninovými cihlami ze staré historické šamotky v Kadani. Rovněž dvůr bude vydlážděn obdobnou keramickou dlažbou stejného výrobce a stejně tak nová podlaha ve stodole. Pouze vjezdy budou pravděpodobně ze žulových kostek. Zbytek bude tráva, dokonce bez dlážděných cestiček. Bez jakýchkoliv cestiček. To si zaslouží vysvětlení. Při likvidaci hrůzostrašného množství betonových a asfaltových cest a základů a podezdívek a betonových dlažeb po našich předchůdcích jsme se rozhodli, že už žádné nechceme. Bude tady jen tráva, květiny, keře a stromy.
Pernikářka bude po cca 150 letech (od r. 1870) znovu sloužit jako rodinná usedlost.
Letopočet 1861 na bráně není datem opravy, ale rokem jednoho z prodejů Pernikářky. Před časem si tak zjednodušila práci jedna z historiček a pak už všichni památkáři opisovali toto datum jako datum rekonstrukce Pernikářky. Ta ale dle dokumentace pro opravu a přestavbu, která je kolkována 1870, pravděpodobně proběhla v letech 1870 případně 1871.
Považujeme se oprávněně za zachránce Pernikářky před zničením a prodloužení její živostnosti minimálně o 100 – 200 let.
Je k nevíře, jak část lidí, umně se skrývajících za dobré úmysly, dokáže zkomplikovat a zdržet realizaci i těch nejlepších myšlenek a činů. Někteří se skrývají za sousedy, jiní za spolky, neprůhledné weby, diskuze na uzavřených sítích a část jen posílá anonymy, případně je věší na zdi. Taky různá nepodložená udání a pomlouvačné články i pamflety jsou v kursu.
Existuje asi také nějaký klub „pronikatelů“ do Pernikářky. Stačí nechat otevřená vrata a už je uvnitř někdo s fotoaparátem. Taky běžně lezou přes zeď nebo plot. Vyznačují se zajímavou společnou vlastností - nikdy se nepředstaví ani nepozdraví. Rozumy pak rozdávají ochotně a skvěle.
Jen pár sousedů (skutečně jen 2), se přišlo zeptat a informovat osobně. Jsme připraveni komukoli své záměry vysvětlit. Na tento web Nová Pernikářka nám rovněž přišlo několik hezkých mailů. Dokonce i výzva a zajímavý nápad, abychom k výzdobě zahrady použili uměleckého kováře, což samozřejmě zkusíme.
Záchranou Pernikářky před developmentem jsme samozřejmě provedli ekonomický nesmysl. Koupili jsme ziskový developerský projekt s kladným závazným stanoviskem památkářů. Mohli jsme pokračovat a vzhledem k územnímu plánu pro toto místo - „smíšená zástavba“ - vydělat obrovské peníze.
K projektu Nová Pernikářka jsme od začátku přistupovali velmi otevřeně a informovali o něm nejširší spektrum osob, úřadů a i spolků, které projevily zájem, nebo se jakkoli angažovaly. Většina spolků nám vůbec neodpověděla na maily ani dopisy.
O našich záměrech byl, kromě památkářů, informován i útvar územního rozvoje, nyní útvar architekta Prahy 6, sousedé, kteří projevili zájem a asi 30 organizací z titulu vyjadřování.
Se studií projektu a záměry byl taky podrobně seznámen starosta p. Ondřej Kolář i místostarostka paní Eva Smutná. S ní proběhla i fyzická prohlídka Pernikářky.
Největší zájem o projekt projevoval Spolek Pro Hanspaulku. Ten dokonce vytvořil speciální „komisi“, ve složení místopředseda p. Jiří Hák, Ing. Ladislav Trojan, arch. Michal Gavlas a paní Marie Kuldová. Této komisi jsme představovali všechny stupně projektu počínaje Studií, přes Projekt pro územní řízení, až po Projekt pro stavební povolení. Několikrát si Pernikářku prošli, prohlédli a i fotografovali, co chtěli (speciálně arch. Gavlas). Spolek Pro Hanspaulku byl prostřednictvím své komise seznámen se všemi stupni dokumentace a nevznesl žádnou skutečnou námitku, které bychom nevyhověli. Od samého počátku jsme představovali náš záměr konzistentně, jak o tom svědčí náš záznam ze schůzky, který přikládáme.
Kopie záznamu 1. schůzky
Jiří Hák + Sdružení pro Hanspaulku
Jednání s RO + MS dne 28. 11. 2014 v 17:45 hod
Místo jednání: Restaurace U Matěje, Praha 6
Přítomni: Jiří Hák, Ladislav Trojan, Marie Kloudová, Arch. Michal Gavlas, RO, MS
Jedna z členů komise, Marie Kuldová, nás po čase požádala o zakoupení zvonu pro Kapli sv. Michala, což jsme udělali. Po mnoha urgencích, aby zajistila jeho montáž, vyšlo najevo, že to památkáři nepřipustí. Přehodila to umně zpět na nás a místostarostku P6 Evu Smutnou. Paní místostarostka navrhla vybudování zvoničky a slíbila vypsání architektonické soutěže. K tomu z neznámých důvodů nedošlo.
Dosud taky nevíme, proč došlo ke zvratu postojů a Spolek pro Hanspaulku začal pořádat akce proti Nové Pernikářce s různými, ve většině nepravdivými, argumenty. Samozřejmě nás nepozvali na svá setkání, protože pravda je bolestivá a my bychom ji prezentovali.
2024 Copyright © Pernikářka